Mediace v oblasti IP

Často kladené otázky (FAQ)

Co je to vlastně mediace?

Mediace (z lat. mediare = „být uprostřed“) je způsob pokojného řešení sporů a konfliktů, jehož cílem je dohoda. Uplatňuje se v právu i mimo něj, zahrnuty jsou v ní nejen právní, ale vždy také psychologická či sociální specifika. V českém právním řádu je mediace zakotvena v zákoně č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o mediaci). 

Jaké jsou hlavní výhody mediace?

Mezi hlavní výhody mediace patří skutečnost, že:

  • Ponechává účastníkům kontrolu nad procesem řešení jejich konfliktu a podobou konečného výsledku;

  • Je časově a ekonomicky úsporná, protože probíhá bez dlouhých čekacích lhůt a zbytečných finančních nákladů;

  • Snižuje napětí, s kterým přicházejí účastníci k mediátorovi, a nevytváří ovzduší napětí, ale prostor pro případnou budoucí spolupráci;

  • Důvěrné informace uchovává mezi zúčastněnými.

Jaká je úspěšnost mediací?

Úspěšnost řešení konfliktních případů je velmi vysoká, podle světových statistik zhruba 75%. Mediace se s úspěchem využívají ve všech vyspělých zemích Evropy i USA či Austrálie nejenom k řešení rodinných sporů (rodinné mediace), ale také k řešení obchodních, justičních, bankovních nebo dokonce vládních sporů ze smluv (Spojené království). 

Kdo je to vlastně mediátor?

Mediátor je třetí nestrannou osobou, která nemá zájem na výsledku sporu, pouze asistuje stranám při nalezení vzájemně přijatelného řešení, aniž by spor rozhodoval. Mediátor však vede mediační proces, má v tomto procesu vůdčí roli, avšak není soudce, rozhodce, nehledá viníka sporu, nemá vystupovat jako poradce (tuto roli zastávají advokáti stran).

Je důležitá kvalifikace mediátora?

Osoba mediátora je zcela zásadní v procesu mediace. Rozhodnutí jeho znalosti, zkušenosti, její schopnost jednat s lidmi a také schopnost empatie, ale zároveň udržování objektivního pohledu na problém stran. Role mediátora podle zákona o mediaci je komplexní a klade na odbornou způsobilost osob, vykonávajících funkci zapsaného mediátora, specifické a poměrně vysoké nároky.

Kdo je to zapsaný mediátor?

Zákon o mediacích zavádí institut zapsaného mediátora, přičemž při nastavování parametrů zkoušky mediátora byl brán zřetel na multidisciplinární charakter role mediátora a byla zohledněna skutečnost, že účinné vedení mediačního procesu vyžaduje nejenom nezbytné teoretické znalosti, ale zejména praktické dovednosti. Zkouška je proto koncipována tak, aby prověřila nejenom teoretické znalosti uchazeče z oblasti práva, teorie mediace, komunikace a sociální psychologie, ale zaměřuje se také na praktické dovednosti uchazeče, tj. schopnost kompetentně mediační proces řídit a účinně asistovat stranám v konfliktu v nalezení dohody.

Jak mediátor postupuje?

Podle zákona o mediaci je mediátor povinen provádět mediaci osobně, nezávisle, nestranně a s náležitou odbornou péčí; respektovat názory stran konfliktu a vytvářet podmínky pro jejich vzájemnou komunikaci a pro nalezení řešení, které zohledňuje zájmy obou stran. Mediátor nesmí ohledně konfliktu, ve kterém vede nebo vedl mediaci nebo činil kroky k přípravě mediace, poskytovat právní služby podle jiného právního předpisu, i když je jinak k jejich poskytování oprávněn. Za právní službu se nepovažuje vyjádření právního názoru mediátora v průběhu mediace na věc stran konfliktu nebo některou její dílčí otázku. Mediátor je oprávněn provádět mediaci nebo obdobnou činnost pouze za podmínek stanovených tímto zákonem, včetně povinnosti mlčenlivosti.

 

Jaký je význam mediací v oblasti ochrany duševního vlastnictví (IP)?

Pokud jde o oblast ochrany duševního vlastnictví, povědomí o potřebě chránit duševní vlastnictví je v České republice slabé a v oblasti výzkumu, vývoje a inovací není této problematice věnována dostatečná pozornost. Je zde řada problematických míst, kdy nejsou tyto předměty duševního vlastnictví, včetně know-how a obchodního tajemství, dostatečně účinně chráněny a může dojít k nenahraditelným ztrátám jejich komerčního potenciálu, zejména patentů. Alternativní metody řešení sporů (ADR) se v České republice používají ve srovnání se zahraničím nedostatečně. Z tohoto důvodu ÚPV aktivně vyhledává možnosti, jak využívání ADR metod začlenit do procesů týkajících se ochrany duševního (a zejména průmyslového) vlastnictví, a to jak v řízeních před ÚPV, tak v řízeních následných.

Kdy mohu tedy IP mediátora využít?

Spory o práva k duševnímu vlastnictví mohou být metodami ADR řešeny v jakékoliv fázi sporu, tj. ve sporném řízení mezi stranami, v předžalobní fázi či při probíhajícím soudním sporu, přičemž mediace může být rovněž nařízena soudem. Specializované IP mediační centrum  Praha, zapsaný ústav si proto klade za cíl snížit počet sporů v oblasti ochrany duševního vlastnictví ve všech těchto fázích a ochránit tak komerční potenciál know-how a technických řešení (zejména patentů) malých a středních podniků. Za tím účelem školí zapsané mediátory v oblasti IP a vede jejich seznamy, a rovněž připravuje IP specialisty ke zkouškám mediátora.

Jaké spory mohou být mediací v oblasti IP vyřešeny?

Konkrétně v oblasti ochrany duševního vlastnictví se jedná urovnávání vysoce odborných neshod a sporů, které vznikají ve vztahu k vytváření, uplatňování a hodnocení předmětů duševního vlastnictví, zejména ve věcech vynálezů, průmyslových vzorů, užitných vzorů, zlepšovacích návrhů, výrobních a provozních zkušeností (know-how), nekalé soutěže, ochranných známek, označení původu zboží, programů pro počítače a ostatních předmětů autorsko-právní ochrany a práv příbuzných. Zásadní odlišností od běžného soudního projednávání věci je důvěrnost (povinnost mlčenlivosti) a neveřejnost mediačního řízení.

 

Jak je to v případě mediace s promlčecími lhůtami?

V případě, že je mediace vedena podle zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci, staví se běh promlčecích lhůt, což může být významné právě v případech sporů v oblasti ochrany duševního vlastnictví, kde soudní řešení nemusí přinést očekávaný výsledek, v dané věci je nejednoznačný výklad práva, hrozí vysoké náklady na vedení sporu, existuje časová či ekonomická tíseň stran nebo spor je příliš komplexní. V případě ochrany duševního vlastnictví připadají v úvahu všechny tyto aspekty, pro které je mediace nanejvýše vhodná, přičemž je třeba opětovně zdůraznit neveřejnost jednání a důraz na soukromí, neboť v těchto věcech, zejména patentových, může jejich zveřejněním dojít k nenahraditelné ztrátě jejich komerčního potenciálu.

 © JUDr. David Karabec, 2021