V předchozích příspěvcích jsme se seznámili s těmi fázemi mediace, ve kterých IP mediátor navozuje pocit vzájemné důvěry a pozitivního ovzduší pro mediační jednání, nastavuje základní pracovní a společenská pravidla, a také aktivně naslouchá stranám a pojmenovává předměty jednání. Strany konfliktu však nebyly zatím připraveny spolu efektivně komunikovat a vzájemně si naslouchat. K tomu došlo až ve chvíli, kdy strany navázaly na to, co slyšely v rámci předcházejícího projevu stran, když hovořily k IP mediátorovi. Strany si za pomoci IP mediátora vzájemně naslouchaly proto, aby se vzájemně se pochopily a poznaly pohled druhé strany, také proto, aby porozuměly potřebám druhé strany a nebály se tyto potřeby otevřeně pojmenovat. Jakmile byly strany schopny vzájemně komunikovat, pochopily se a rozuměly potřebám druhé strany, bylo možné přistoupit k hledání řešení a formulovat všechna v úvahu přicházející řešení předmětů jednání.
Za pomoci IP mediátora pak strany vybírají řešení, která jsou pro ně výhodná a přinášejí jim oběma zisky. Teprve v další fázi mediace mohou strany za pomoci IP mediátora přistoupit k formulaci zásad budoucí mediační dohody. Tyto zásady reflektují výsledky předchozích fází mediace a přinášejí konkrétní řešení pro každý předmět jednání. Strany za pomoci IP mediátora formulují, jak se vybrané řešení konkrétně uskuteční, kdo a co konkrétně udělá, do kdy, co to bude stát apod. Současně strany formulují i pojistky pro případ, že by některá ze strany dohodu nedodržela, případně nastane nějaká neočekávaná situace, nestihne se termín splnění závazku apod. Je možné si dohodnout i sankce za porušení dohody. Strany takto spolu s IP mediátorem postupně probírají předměty jednání podle jejich důležitosti a mají tak znovu možnost upřesnit si své návrhy a detailně je popsat.
Protože cílem této fáze mediace je za pomoci IP mediátora vše podrobně projednat a stanovit v co nejkonkrétnější podobě, je nutné tomu věnovat dostatek času a nic neuspěchat. To by se pak mohlo negativně odrazit na konečné podobě mediační dohody a hlavně při její realizaci. Může být proto někdy vhodné, aby strany projednaly navrhované řešení se svým advokátem či patentovým zástupcem, nebo také s rodinou, nadřízeným či spolupracovníky, protože přijaté řešení může ovlivnit i zájmy těchto třetích stran. Může se také stát, že strany mají dojem, že něco nestihly probrat, proto s nimi IP mediátor dohodne další termín mediačního setkání, kde si přesně určí, čím se budou zabývat. V přechodném období si strany mohou zatím vyzkoušet dosud přijatá řešení.
V rámci našeho příkladu sporu o výši odměny původce technického řešení při realizaci výzkumného projektu strany dospěly k tomu, že jsou schopny otevřeně pojmenovat své potřeby a vzájemně se pochopit. Proto bylo možné přistoupit k hledání řešení. Zaměstnavatel pochopil, že ve firmě nejsou spravedlivě (resp. vůbec) nastavena pravidla pro určení odměny původců za vytvoření vynálezu a připustil, že to může způsobovat těžkosti jak zaměstnancům, tak i samotné firmě. Na druhé straně zaměstnanec pochopil, že požadavek na jednorázově dodatečné finanční vypořádání není reálný, protože firma dosud nerealizovala zisky z jeho vynálezu a teprve jedná o uzavření licenční smlouvy, přičemž výnosy se předpokládají postupně a teprve v následujících letech. Zaměstnavatel také pochopil, že odměna v podobě mzdy zaměstnance (původce) není dostatečná a dokonce není ani v souladu se zákonem odpírat zaměstnanci jeho právo na dodatečnou přiměřenou odměnu. Firma by se tak mohla dostat do vážného sporu, který by ohrozil její reputaci u obchodních partnerů a možná i finanční stabilitu. To by nebylo pro zaměstnavatele výhodné a navíc by i reálně hrozilo, že zaměstnanec z firmy odejde a bude své myšlenky realizovat jinde.
Naproti tomu zaměstnanec, přestože se mu ve firmě líbí, by byl nucen firmu opustit, a to jen z důvodu hledání potřebné finanční stability a profesního uznání, které mu stávající zaměstnavatel není schopen poskytnout. Připustil, že je ochoten si založit i vlastní firmu, kde bude své myšlenky realizovat. Strany však prostřednictvím IP mediátora byly schopny spolu začít efektivně komunikovat, definovaly si předměty jednání a nalezly řešení, které bylo vyhovující pro obě strany. Nyní je však zapotřebí takové řešení rozpracovat to jednotlivých zásad budoucí mediační dohody. Tyto zásady již musí být zcela konkrétní a realizovatelné a musí obsahovat pojistky pro případ, že nebudou splněny. Pokud strany nechápou nutnost konkrétní a detailní podoby mediační dohody, IP mediátor jim znovu vysvětlí zásady mediační dohody a její užitečnost pro strany konfliktu. Může také strany opětovně vyzvat, aby sami zopakovaly a shrnuly, na čem se dosud domluvily. Tento proces je velmi důležitý pro budoucnost funkční mediační dohody a pokud mají strany tendenci urychlit mediační proces, IP mediátor jim vysvětlí, že bez detailního vypracování zásad mediační dohody nebude tato dohoda funkční a povede to pouze k dalšímu nedorozumění a konfliktu.
V našem případě se tak zaměstnavatel například může zavázat, že do určité doby nastaví v písemné podobě pravidla pro určení odměny původců za vytvoření vynálezu. Tato pravidla budou vydána v podobě interního předpisu a stanou se pevnou součástí řídících aktů společnosti. Neopomene přitom také na dodatečnou přiměřenou odměnu původců tak, aby předešel budoucím sporům. Pojistkou v daném případě může být, že pokud zaměstnavatel takový předpis ve stanovené lhůtě nevydá, zaměstnanec se obrátí se svým nárokem na soud a z firmy odejde. Zaměstnavatel se může také zavázat, že do určité doby přijme opatření, která zaměstnanci zajistí profesní uznání, např. povýšením v rámci týmu, přidělením konkrétních významných úkolů, uveřejněním jeho jména na desce cti či ve firemním časopise nebo webových stránkách. V daných zásadách mediační dohody je nutné zcela konkrétně popsat, jak budou jednotlivé kroky realizovány. V daném případě musí obsahovat např. konkrétní vzorec pro výpočet odměny původce, výplatu jednorázové částky po podání přihlášky vynálezu, další výplatu částky po udělení patentu a také procentuální částku v případě realizace prodeje patentu nebo poskytnutí licence a dobu splatnosti takové odměny. Strany tak formulují zcela konkrétní parametry takového systému odměňování, který by byl výhodný jak pro zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Vedle toho strany hledají i zcela konkrétní způsoby řešení pro další předměty jednání, které si v rámci IP mediace stanovily, tedy podmínky pro práci výzkumníků, jejich profesní uznání a investice do výzkumu.
IP mediátor tedy pomáhá stranám v této fázi mediace s formulacemi vybraného řešení každého předmětu jednání, který si strany pojmenovaly a zaměřuje se na vypracování pojistek pro situace, kdy se dohodnutá řešení nedají realizovat. Teprve potom je možné přistoupit k sepsání vlastní mediační dohody. O tom, jakým způsobem se mediační dohoda sepisuje a jaká je její podoba, si povíme zase příště.
V Praze dne 27.08.2022
JUDr. David Karabec, MPA, LL.M.