PROČ SI STRANY V IP MEDIACI NASLOUCHAJÍ


V minulém příspěvku jsme se seznámili s druhou fází mediace, ve které IP mediátor aktivně naslouchá stranám. V rámci této fáze mediace je cílem IP mediátora zjistit skutečné potřeby a zájmy stran konfliktu. Při mediaci je totiž nezbytné odhalit a dostat na povrch důvody, potřeby, motivy a skutečné zájmy stran. Proto v rámci této druhé fáze IP mediátor aktivně stranám naslouchá a pojmenovává předměty jednání. Strany konfliktu však nejsou zatím připraveny spolu efektivně komunikovat a vzájemně si naslouchat. K tomu dochází až ve třetí fázi mediace, které se budeme v tomto příspěvku věnovat.


V rámci třetí fáze mediace strany navazují na to, co slyšely v rámci předcházejícího projevu stran, když hovořily k IP mediátorovi, a to střídavě po sobě. Vzájemná komunikace stran v této fázi ještě nebyla IP mediátorem dovolena, ale strany vše slyšely a mohly si dělat poznámky o tom, co druhá strana říkala a jaké jsou její skutečné zájmy a potřeby. IP mediátor v této druhé fázi hojně pracoval s emocemi, pojmenovával a popisoval sdělení stran pro ně i pro sebe a pojmenovával předměty jednání. Teprve v třetí fázi mediace strany konfliktu hovoří mezi sebou, přičemž cílem této fáze je, aby si vzájemně strany vyjasnily, jak situaci nyní chápou.


Např. v rámci minule uvedeného příkladu sporu o výši odměny původce technického řešení při realizaci výzkumného projektu, může být velký problém přivést strany k pozitivnímu jednání. Přitom je to klíčové pro celý tým, výzkumnou organizaci i obchodní partnery. Dotčený zaměstnanec má za to, že nejsou spravedlivě (případně vůbec) nastavena pravidla pro určení jeho odměny za vytvoření vynálezu a požaduje jednorázově dodatečné finanční vypořádání. Zaměstnavatel je naopak toho názoru, že odměna v podobě mzdy zaměstnance (původce) je dostatečná a není připraven podílet se na zisku z licenčních poplatků. Popírá právo původce na dodatečnou přiměřenou odměnu, přestože původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, na nějž zaměstnavatel uplatnil právo na patent, má přitom právo vůči zaměstnavateli na přiměřenou odměnu. Je zřejmé, že takový spor je velmi obtížně řešitelný soudní cestou, zejména z důvodu jeho časové náročnosti, vysokým nákladům na vedení sporu, hrozícímu odchodu zaměstnance a rozpadu výzkumného týmu, případně nelegálnímu transferu znalostí a poznatků z výzkumu do zahraničí. Strany však nejsou schopny zatím spolu pozitivně komunikovat.


Poté, co IP mediátor vyzve strany konfliktu, aby mluvili spolu napřímo a sdělili si navzájem, jak nyní situaci chápou, si strany navzájem aktivně naslouchají. Zaměstnavatel tak díky předchozímu sdělení původce teprve nyní zjistil, že skutečnou potřebou původce je např. jeho uznání v rámci pracovního týmu a také dále potřeba finanční jistoty z důvodu nemoci rodinného příslušníka. O tom zaměstnavatel dosud vůbec nevěděl. Naopak původce nevěděl, že hlavním důvodem dosud odmítavého postoje zaměstnavatele je obava, že požadovaný finanční nárok, bude-li vyplacen jednorázově, ohrozí další financování výzkumného projektu. IP mediátor může strany v této fázi aktivně vést k zrcadlení jejich pocitů, parafrázování či shrnutí dosavadních sdělení stran. V případě potřeby tak činí za strany konfliktu sám a přispěje tak k posunu v mediačním jednání směrem do další čtvrté fáze, jejímž předmětem je hledání konkrétních řešení.


Strany si tedy za pomoci IP mediátora si ve třetí fázi mediace vzájemně naslouchají. Cílem této třetí fáze je vzájemně se pochopit a poznat pohled druhé strany, porozumět potřebám druhé strany a nebát se tyto potřeby otevřeně pojmenovat. IP mediátor se snaží vzniklou situaci nově pojmenovat a pozitivně ji zarámovat. Stranám tak IP mediátor umožní změnu jejich dosavadních pozic. V případě, že se stranám vzájemně nepodaří pochopit potřeby druhé strany, nelze v procesu mediace pokračovat do fáze hledání řešení. Někdy je proto nutné se vrátit zpět do předchozí fáze (druhé) a znovu aktivně zjišťovat skutečné potřeby a zájmy stran a třeba i nově pojmenovat předmět jednání.


Jak jsme si řekli v minulém příspěvku, cílem druhé fáze mediace je pojmenovat všechna témata (předměty jednání) a také nalézt společná témata. Předmět jednání může být jeden (např. výše přiměřené odměny) nebo jich může být více (např. nastavení pravidel odměňování; podmínky pro práci výzkumníků; profesní uznání; investice do výzkumu). Někdy se ale může stát, že v průběhu třetí fáze dojde k formulování dalšího předmětu jednání nebo k jeho změně. V takovém případě IP mediátor formuluje další či upravený předmět mediačního jednání a zapíše ho znovu na flipchartovou tabuli.


IP mediátor vždy v průběhu mediace oceňuje strany za otevřenost, porozumění a ochotu ke spolupráci a také za jejich ochotu ke sdělení svých pocitů a odpovědnosti. Aktivně přitom klade doplňující otázky, kterými se snaží zjistit, zda je ještě něco, co by strany měly vědět, případně zda existují nějaké skutečnosti, o kterých druhá strana dosud neví a jsou důležité. Pokud strany došly ke vzájemné porozumění, IP mediátor tuto skutečnost ocení s tím, že jde o posun, který umožňuje stranám hledat řešení pojmenovaného předmětu jednání.


IP mediátor také pomáhá v této fázi stranám tím, že shrnuje a vyzdvihuje nové vidění jejich situace, upozorní na shodné oblasti jejich zájmů a potřeb (stabilita výzkumného týmu, splnění zadaných úkolů), tak i dosavadní neshody (výše a způsob finančního ohodnocení původců). IP mediátor může v procesu mediace strany vyzvat k výměně jejich rolí a vést je tomu, aby viděli situaci očima druhé strany. IP mediátor se stran přímo zeptá, co by strany dělala, kdyby byla na místě druhé strany a naopak, nebo vyzve strany, aby si zkusily představit, co obvykle lidé dělají v takové situaci.


Pokud si strany navzájem naslouchají, přestávají spolu bojovat, konflikt odeznívá a strany začínají vzájemně komunikovat. IP mediátor je v tom podporuje, shrnuje sdělení stran a poukáže na to, že strany už vidí situaci nyní jinak. Pojmenovává přitom shody a rozdíly, které strany přivedly k mediaci. V případě, že strany si vzájemně nenaslouchají, jsou negativní ve svých projevech, nejsou schopny se vzájemně chápat a bojují spolu, nelze postupovat dále. IP mediátor se pokusí mediačními technikami tento vývoj zvrátit ve prospěch stran, kdy hledá zejména v minulosti fungující vztahy mezi stranami, současné důvody konfliktu, dosud skryté potřeby stran nebo v čem spočívá jejich znepokojení.


Na konci třetí fáze jsou strany schopné si vzájemně naslouchat a komunikovat spolu. Jejich reakce jsou pozitivnější. IP mediátor vyzdvihne jejich nový přístup, shrne a zarámuje novou situaci, přičemž zdůrazní, co všechno mají strany společné. IP mediátor umožnil, aby se strany konfliktu navzájem pochopily a přivedl je ke vzájemné spolupráci. Teprve poté může IP mediátor zahájit další čtvrtou fázi, jejímž cílem je hledání konkrétních návrhů řešení předmětů jednání, které byly zapsány IP mediátorem na flipchartu. Ale o tom zase příště.



V Praze dne 29.05.2022